Blog: poznámky, postřehy, dojmy, komentáře

V Hakone jsme udělali zastávku při prvním velkém přesunu: z Tokya do Kyota. Pod povrchem Japonsko často dost vře. Owakudani je sopečné údolí se sirnými průduchy a horkými prameny, kde ve vyvěračkách vaří proslulá černá vejce a na okolních svazích jsou instalovány výstražné systémy pro případ, že se nebezpečně zvýší koncentrace jednovatých plynů ve vzduchu. Vejce jsme si dali, jako všichni, ale také jsme se - jako málokdo - vypravili aspoň kus strmými a divokými stezkami vzhůru k vrcholům. Až nahoru jsme nedošli. Bylo strašlivé vedro a taky nás tlačil čas - i tak jsme stihli až pozdější (rezervní) večerní přípoj do Koyta.

No a Nara, ta obnáší staré dřevěné chrámové stavby. Ty v nedalekém Horyu-ji prý patří k vůbec nejstarším dřevěným stavbám na světě. Tamější pagodu (její vnitřní konstrukci) datovali do 7. století. Samotná Nara, proslulá též houfy volně pobíhajících a o jídlo žebrajících jelínků, toho nabízí tolik, že to za půlden prostě nejde zvládnout. Nenechali jsme si ale ujít chrámový komplex Todai-ji, ve kterém člověka ohromí údajně největší celodřevěná stavba na světě, Palác Velkého Buddhy (Daibutsu). Ta neuvěřitelná a nádherná stavba pochází z 8. století a ukrývá mimo jiné bronzovou Buddhovu sochu, snad prý největší toho druhu v Japonsku. Dole u průčelí nešlo přehlédnout dřevěnou sochu Buddhova stoupence Binzuru, oblečenou do typických červených hadříků - i nám tenhle léčitel pomohl.